Nedělejte to...
Při jedné z diskusí na LinkedIn jsem si sesumírovala, kdy jsem pracovala s "ďáblem" či pro "ďábla". Odkaz na diskusi zde.
Ďáblem není myšleno žádné zlo, ale je to situace, kdy se rozhodneme (hlavou, rozumem, "racionálně") pro to jediné "správné" řešení, i když nám duše a srdce dávají dost jasně najevo, že neděláme dobře, a že máme zvolit jinou cestu.
A jaké že z této spolupráce bylo ponaučení?
Že strach není nikdy správná motivace k práci.
Že moje zdraví je více, než moje výsledky. Tedy že obětovat fyzické a psychické zdraví za jakýkoliv výsledek nestojí.
Že názor někoho jiného na mou práci je jen jeho názor.
Že to, že jsem v něčem dobrá, neznamená nutně, že žiji svůj plný potenciál, a že mě taková práce prostě nemusí bavit a naplňovat.
Že to, že mám vždy opačný pohled neznamená, že nemám pravdu.
Že dělat práci pro práci nemá smysl.
Že jsou firmy, kde se lidé prakticky zaměstnávají navzájem a nevadí jim to. Ale že je moje svobodná volba, jestli se toho chci zúčastnit (nechci).
Že pochopení, lidskost a vstřícnost jsou klíčové.
Že by bylo regulérní, kdybych na projektu skončila a nic by se nestalo.
Že procesy jsou potřeba, i když si 99 % lidí ve firmách myslí opak