Víte, co cítíte?

18.05.2022

Možná to znáte taky, třeba z meditací, terapií, nebo prostě z nějakých skupinových cvičení. Lektor řekne: "Nádech, výdech. A teď si uvědomte, jak se cítíte."

A v tenhle moment mám chuť utéct.

Na co se mě ten člověk proboha ptá?

Co po mně chce slyšet?

To, že je mi nepříjemně? To, že nechápu, co se děje? To, že mě svědí nos?

JAK SE CÍTÍTE?

Hodně se o tom mluví, že člověk musí umět porozumět sobě a procítit, co právě TADY A TEĎ potřebuje.

Asi je to jedna z možností, z cest, jak se dá přistupovat k vědomému prožívání a k životu.

Ale za mě tahle otázka prostě nefunguje.

A ověřuji si při práci s klienty, že člověk, který není dobře spojen sám se sebou - tedy se svým tělem, těžko může říci, jak se cítí.

A ještě méně často je schopen říci, co potřebuje.

Protože ty jeho projevy a potřeby by mohly být jaksi "neadekvátní".

V práci má chuť sebou po patnáctém meetingu o ničem akorát fláknout na zem a nahlas křičet.
Doma, když je dítě po šesté v nemocnici, má chuť se jen stočit do klubíčka a brečet..
Večer v hospodě, když se celý stůl baví na účet nepřítomného kamaráda, a jemu je to nepříjemné, akorát utéct.

A co z toho si DOVOLÍ udělat? Ve všech případech vyloudí úsměv koutkem úst, v duchu si povzdechne a hodí další hromadu písku na doutnající emoce a doufá, že se už přestanou ukazovat.

CO PRÁVĚ TEĎ POTŘEBUJI?

Mám potřebu jasně vyjádřit svou nespokojenost, svůj nesouhlas, svou bolest, svůj vztek, svou radost?

Ale to se přeci nedělá...

Proto je podle mě tak moc těžké říci, co právě TEĎ CÍTÍME A CO POTŘEBUJEME. 

Umět pracovat s emocemi, pochopit jejich správnost jako navigace v životě, a porozumět sám sobě, se neděje tak, že se nás někdo zeptá. Ale tak tak, že se sami denodenně snažíme svému vnitřnímu počasí porozumět a pracovat s ním.