Čekání na až
Často se při své práci setkávám s tím, že je neobvyklé, abych neřešila work-life balance, vždyť to se musí.
Tvrdím, že je to nesmysl. Pokud pojmenuji vyrovnaný život jako balanc mezi work (=prací) a life (=životem), dostávám se podle mého názoru na scestí.
Copak když odcházím do práce, odkládám část svého já a když se z práce vracím, nechávám v ní část svého já? (No možná by se dalo říct, že třeba když je extra den, tak minimálně část svých nervů, ale o tom jindy...). Jde o to, že to prostě NEJDE ODDĚLIT. Nejsme několik bytostí v jednom živém pytli, ale jsme jeden celistvý člověk. A v případě, kdy jsme nuceni část sebe nechávat tam či onde, či určitou svou část třeba v důsledku traumatu ztratíme, tak si koledujeme o malér, pokud nezačneme pracovat na svém scelení. Protože dělení jednoty sebe sama nedělá nikdy dobře. Potlačujeme-li např. svou přirozenost, a jedno jestli doma nebo na pracovišti, nedopadne to dobře. Časem se to někde provalí. Nejčastěji na našem zdraví. Něco o tom vím.
Takže těšení se na dovolenou, že dobiju baterky, střádání peněz z nevyhovující, ale dobře výdělečné práce, na domeček, a neustálé ustupování členovi rodiny, který si nárokuje náš čas a energii, nedělají dobrotu a nejsou tím životem, který bychom měli žít.
V první řadě bychom měli dělat to, co nás baví a naplňuje. Samozřejmě, že i tehdy potřebujeme odpočinek a hlavně si musíme dávat pozor na to, abychom nevyhořeli. Protože když jsme ve flow, tak nejíme, nespíme, makáme a můžeme vyhořet (ano, už se mi to stalo, jak jsem už párkrát zmínila). Potom to těšení se na dovolenou nebude těšení se na to, že si KONEČNĚ přečtu sloupek knih, KONEČNĚ se vyspím, KONEČNĚ... (doplňte dle libosti). Ale na to, že si ji prostě užiju! Dovolená je nutná a je skvělá. Ale měla by sloužit k šíření dobrého pocitu a načerpávání zážitků a třeba setkání se s novými lidmi, neměl by to být odpočinek od něčeho, co nás extrémně vyčerpává a prakticky nutí odkládat tu část "life" z work-life balance. Krátkodobě je to samozřejmě možné - pár měsíců v práci máknu, aby se rozjelo podnikání, ale pořádně si hlídám energii, a včas zatáhnu za brzdu, abych se na tom neuvařil. Není dobré ani dlouho nic nedělat ani dlouho dělat pořád něco.
Pokud máme jednostrannou práci (zahrnující třeba dlouhé sezení), je vhodné si najít koníček, který nám to v těle vyrovná - a doplní nám tu naši druhou část. Ale mělo by to probíhat jaksi kontinuálně, nikoli nárazově a jako něco, co si můžeme dopřát pro to, abychom vyrovnali něco, čím si prakticky na denní bázi ubližujeme.
Takže s klienty fakt neřeším work-life balance. S klienty řeším, aby jim bylo dobře v práci i v životě. Protože oddělit to prostě nejde.