Co mi LinkedIn dal a vzal

Svého času jsem byla dost aktivní na síti LinkedIn a věřila jsem tomu, že mi může přinést ty pravé klienty a dobré zakázky. A měla jsem pravdu.

Vždyť právě prostřednictvím této sítě přišlo oslovení ke spolupráci, díky kterému jsem se konečně odhodlala jít na volnou nohu a vykročila na cestu, která zdaleka ještě nekončí.

Přiznávám, že pro mě bylo extrémní vykročení z komfortní zóny začít být na LI vůbec vidět. Při vytváření profilu jsem měla srdce až v krku, hltala jsem všechny rady těch LI guru (většinou v AJ, ti čeští se objevili až o pár let později) a když jsem si do profilu napsala, že jsem specialista na procesy, málem jsem hrůzou umřela, protože jsem věřila tomu, že určitě o procesech nevím zdaleka tolik, abych si to tam mohla "beztrestně" napsat. 

Profil jsem si vytvořila už v době, kdy jsem byla zaměstnanec, na doporučení, ani už nevím, od koho. Občas jsem nakoukla, ani jsem nedávala žádný like, ani komentář (božechraň, jak bych mohla, já která nejsem narozdíl od těch "ostatních" odborník!). Profil jsem nevyužívala a zůstal tak nějak zapomenut, a přišel na řadu až v době, kdy jsem začala hledat práci a kdy jsem si říkala, že pro personalisty bude dobré ho mít. No přeskočím pár měsíců, jak tušíte, tak to "nedopadlo", protože jsem na té volné noze, že... 

Ale jak jsem řekla, LI mi přinesl zakázky právě pro mě jako OSVČ. A bylo zajímavé, že v době, kdy jsem na síti nebyla aktivní. To jsou paradoxy, že? Jednoduše se nabídka potkala s poptávkou a já jsem byla oslovena na tehdy opravdu zajímavé projekty a spolupráce, které mi chodily tak nějak samy. Netuším, jestli je to postavením Jupitera v mém nativním horoskopu, nebo čím, ale prostě to zafungovalo. Ale zafungovalo to tak, že jsem jsem byla v podstatě "příjemcem" a nic jsem sama nevytvářela. Byly mi tedy předloženy Vesmírem nabídky, které mě jen směrovaly k tomu, že dostanu v životě to, co potřebuji, nikoliv to, co chci. U mě konkrétně to znamenalo nabídky na spolupráci, které pro mě ve výsledku nebyly to pravé (viz tento můj článek), ale díky kterým jsem se hodně naučila. Nejen o praxi podnikání, ale hlavně o sobě. 

Časem jsem ovšem byla nucena plně přijmout, že na volné noze je opravdu sám za sebe a že tyto spolupráce, jakkoliv cenné lekce to byly, nejsou to, co chci a skutečně umím. Tím je prostě a jednoduše poradenství či mentoring jak pro firmy, tak pro jednotlivce, kdy pracuji spolu s klientem na příčině současného stavu a nabízím mu cesty a způsoby, jak se dostat k tomu, co potřebuje.

A tady se vracím k tomu nešťastnému LI. Proč nešťastnému? On je to dobrý nástroj, to samozřejmě, Ale ne pro všechny a na všechno. Pochopitelně. Hodně příspěvků a komentářů tam je postaveno na obecné odbornosti a relativně často jediném možném řešení. Tedy jak na to, když potřebujete postavit tým, jak na to, když se potřebujete motivovat, jak na to, když Vás vyšplouchne partner ve firmě... Ono to často dává smysl, například u právního poradenství, oborů jako je IT bezpečnost, atd., tedy všude tam, kde se dají aplikovat obecné principy. Ale to nejde vždy a u každého. A jedním z lidí, u kterých to smysl nedává, jsem já. 

Protože jedním z úhelných kamenů mé práce je individuální přístup. Řeknete si možná "pche, to říká každý". No možná ano, ale u mě to platí. Moje poradenství totiž není postaveno na řešení, ale na příčině.

To znamená, že jeden klient, který má problém s neloajálním kolegou může dostat úplně jiná doporučení než druhý... Jak je to možné? Jednoduše. Pokud bude u každého odlišná příčina, bude odlišné i řešení... 

A to je také důvod, proč aktuálně zvažuji vůbec LI opustit a proč tam přestávám být aktivní. Jedním z posledních impulsů byla situace okolo mého příspěvku (kdo chce najít, ať hledá), kdy v dobré víře zveřejněný příspěvek byl doslova roztrhán na kusy kvůli jedné jediné větě, zatímco jeho přidaná hodnota v dalších bodech byla naprosto ignorována.

A proto nepublikuji návody "jak na to". Málokdy totiž fungují obecně. A také se mi nechce ztrácet čas a nervy nad diskusemi, které k ničemu nejsou.