Modli se a pracuj

Tohle je prý motto v klášterech. Vždycky mi to přišlo úplně mimo - kde je čas na něco, co mě naplní, co mě "zabaví"?

A pak mi to došlo.

Odpověď je kupodivu v té části "pracuj".

Neznamená to ale, že si postavíme svou pracovitost a efektivitu na piedestal a budeme se vytahovat počtem odpracovaných hodin, víkendů a večerů, které jsme namísto rodině a sobě věnovali práci.

Ne.

Budeme žít "jen" plnohodnotný život. Vyvážený.

Občas jsem se setkala s odpovědí na otázku "Co byste dělali, kdybyste dělat nemuseli?", která zněla: NIC.

Ale dovolím si tvrdit, že většině lidí by to stejně nevydrželo. Protože to "nic" může být péče o zahradu či o děti sousedky, která si ráda dá od veselých dvojčat na pár hodin oraz třeba při koukání do zdi. Tedy dovolí si dělat "nic".

Sama moc dobře vím, že někdy je potřeba opravdu nedělat nic, zpravidla to může být po nějakých životních karambolech typu stěhování, zásadní změna kariéry, případně nemoc či úmrtí v rodině. Tam si člověk potřebuje dát oddech a třeba si i přenastavit život. Protože často právě tyto karamboly nám ukáží, že takto už tedy ne a je potřeba udělat větší změnu.

Ale po většinu času toužíme vyplnit svůj život činností, která nás naplňuje, těší, baví. I když třeba k těm činnostem potěšujícím mohou patřit i ty, které nás netěší tolik, obvykle je dokážeme zvládnou právě díky energii, kterou jsme získali z těch činností, které nám dávají energii a smysl. A pokud na ně dostaneme hezky zaplaceno, ať už od zaměstnavatele, nebo od našeho klienta, to je pak úplně skvělé.

Nejdůležitější podle mě zjistit, co mi jde, baví mě, a chci si za to nechat zaplatit - a najdu někoho, kdo by mi za to zaplatil, nesmírně důležité!

A ještě k tomu "modli se". Můžeme onu modlitbu chápat třeba jako vědomé bytí, tedy žití při vědomí toho, že svůj život si utvářím sám - sama, a že mé akce mohou mít vliv na celek, a tedy se rozhodnu užívat své akce s respektem celku a rovněž k sobě.